Příjezd na místo
Přistání uprostřed potemnělé krajiny bylo kouzelné (a piloti byli odměněni potleskem jako v americkém filmu... člověk by neřekl, co všechno je možné implementovat středoevropanům :-)). V Bodrumu na letišti nás popovezl autobus do ospalé letištní haly (vzdálené cca 60 metrů) a následně jsme byli i se zavazadly vyplivnuti na liduprázdné parkoviště před letištěm, kde se nesměle krčil plechový pultík Fischer a vedle něj čekaly 2 autobusy, připravené rozvézt nás do všech možných i nemožných hotelů. Tak to alespoň připadalo nám. Paní delegátka stojící za pultíkem koukla znalecky na naše doklady a poslala nás do autobusu třetího - tedy mikrobusu krčícího se za velkými kamarády. Počáteční rozčarování bylo následně vykoupeno zjištěním, že tento bus jede pouze do našeho hotelu - takže se vlastně jedná o protekční dopravu :-)
Netrvalo to ani 45 minut zběsilé jízdy a autobus zastavil někde mezi domky, řidič ledabyle zamumlal "Parilti!" a byli jsme vrženi do temné noci přímo před hotel. Tam nás již čekal uvítací výbor - recepční (mluvící německy), barman (mluvící turecky) a pes zvíci hyeny (nemluvící) :-).
Komentáře
Přehled komentářů
Stejné pocity z příjezdu má téměř každý, kdo do podobné země přijede poprvé.. ten, kdo již navštívil Tunisko či Egypt nemůže být překvapen.. Nicméně místní lidé jsou moc milí a rádi pomůžou či poradí.. Klucí na recepci uměli anglicky (i když o její úrovni by se dalo spekulovat), takže s domluvou nebyl téměř problém.. navíc člověk má ruce a nohy, a když k tomu přidáte letmý úsměv, určitě se nějak domluvíte... Byla to suprová dovča :)))
stejné zážitky
(jitul, 23. 8. 2007 12:57)