Pamukkale, břišní tanečnice a koberce...
Dvoudenní fakultativní výlet na Pamukkale jsme si nemohli nechat ujít. Název tohoto unikátního travertinového útvaru vzniklo složením slov Pamuk - bavlna a Kale - hrad. a tak opravdu vypadá - bavlněný hrad nad údolím s hradbami antického lázeňského města Hierapolis na vrcholu. Nemá cenu tady znovu popisovat to, co je ve všech průvodcích, takže jen malý tip: Ačkoliv se v travertinových jezírkách nesmí cca od roku 2000 koupat (turisté tuto památku UNESCO málem zničili), a po celém okraji areálu je nepřeberně cedulek, které na to upozorňují, je na úplném konci horního dřevěného chodníku cedulka jiná - "Toto je jediné místo, kde můžete vstoupit na terasy". Ano, i dnes je možno se naprosto oficiálně pohybovat v těsné blízkosti jezírek i přímo v nich a když máte štěstí, tak místní hlídač Vám ještě nasměruje termální pramen přímo pod nohy! A pokud zažijete v těchto místech i průtrž mračen (jako my), věřte, že si teplou vodu opravdu vychutnáte :-)
Přilehlá nekropole, muzeum i amfiteátr připomenou často opomíjenou pravdu - staré Řecko zdaleka nebylo jen v Řecku.
Abychom nezapomněli, že jsme v Turecku, navštívila nás večer v místním hotelu břišní tanečnice a pokusila se roztančit i nejednoho (a nejednu) z nás. No comment :-)
Cestou zpět na pobřeží jsme navštívili obrovskou výrobnu ručně tkaných koberců, kde jsme měli možnost vidět stařenku předvádějící výrobu vlněné příze, mladičké dívky tkající koberce s jedinečným dvojitým tureckým uzlem (a zároveň mžourající ve slabém světle přes tlustá skla brýlí :-( ), kouzelníka vyrábějícího barvy z rostlin, který se naučil celý výklad nazpaměť v češtině ("abra dabra, obelix, asterix a je zelená!"), kokony bource morušového i hedvábné vlákno... a samozřejmě koberce. Malé i velké, pestré i tlumené, vlněné i hedvábné, drahé i ještě dražší.
Náhledy fotografií ze složky Pamukkale